Tato kniha je napsaná volně podle autentických vzpomínek otce autorky, který se narodil v roce 1925 v Sovětském svazu a mapuje jeho dětství a dospívání.

Na jedné straně je tedy bolševické impérium třicátých let minulého století živořící pod krutým diktátem soudruha Stalina a na druhé malý kluk napůl Čech - napůl Rus, který se do té zvrácené doby a rozvrácené země narodil. Po několika málo klidných letech strávených na Sibiři v rodinné zemědělské usedlosti, přichází éra tak zvaného rozkulačování zemědělců a rodičům nezbývá, než se pokusit před komunistickými represemi uprchnout.

Rodinná anabáze začíná na Transsibiřské magistrále, když otec s matkou a čtyřmi malými dětmi několik týdnů cestují společně s krávou Stračenou v dobytčáku do Vladivostoku. Ani zde na březích Japonského moře ale nenacházejí klid a tak se přesouvají znovu a znovu. Většinou vlakem, ale taky na velbloudech přes pouště Tádžikistánu i ruskou trojkou přes zasněžené pláně Západní Sibiře a mezi tím vlaky a zase vlaky, přes hory i nekonečné stepi té obrovské země.

Železná Stalinova ruka je ale v roce 1937, v Západosibiřském hornickém městečku Prokopjevsk nakonec stejně dostihne. Otec je zatčen a z poměrně slušně situované rodiny se rázem stanou hladoví otrhaní psanci.

Maminka, které se mezi tím podaří získat československé občanství, se v zoufalství přesouvá již sama s dětmi do vytoužené vlasti svého muže. Československá republika ale v tu dobu stojí na samém prahu druhé světové války a tak bída, hlad a peripetie tímto přesunem ani zdaleka nekončí.

Je pravda, že o ukrutnostech stalinismu toho bylo napsáno i nafilmováno již poměrně hodně a to většinou z pohledu dospělých perzekvovaných osob. Trosečník sibiřský je však pozoruhodný právě tím, že ty zlé a nepochopitelné časy jsou tentokrát viděny očima malého chlapce, což dodává příběhu jistou odlehčenost a kniha je tím pádem vhodná i pro starší děti. 

Ukázky z knihy: